ABÚ SIMBEL

23. července 2017 v 7:46
Abú Simbel

Ze sedmi núbijských chrámů, které zbudoval Ramesse II, jsou nejpůsobivější chrámy v Abú Simbel tesané v rostlé skále. Slavný švýcarský badatel a orientalista Johann Ludwig Burckhardt, vydávající se za šejka Ibrahíma Ibn Aballáha, navštívil 22. března 1813 Abú Simbel v naději, že tu najde bájný chrám Ebsambal, který žádný Evropan nikdy neviděl a o jehož existenci se vědělo pouze z nálezu některých nápisů. Náhle Burckhardt zahlédl horní partie čtyř kolosálních soch, které vyčnívaly z písku: to byl začátek objevení výstavnějšího a bohatšího ze dvou skalních chrámů, které dal Ramesse II. postavit na západním břehu Nilu v dolní Núbii. Jeden z nich byl zasvěcen bohům Amonovi, Reovi, Ptahovi a samotnému Ramesseovi (Velký chrám) a druhý bohyni Hathor a manželce Nefertari (Malý chrám). V říjnu r. 1815 navštívil Abú Simbel anglický cestovatel a sběratel starožitností Wiliam John Bankes, doprovázený Giovanni Finatim z Ferrary, jehož si najal jako sluhu. Tato dvojice se dostala do Malého chrámu. Všechno, co bylo možno vidět z Velkého chrámu, však byla jenom busta jedné ze čtyř obrovských soch, jež zdobily průčelí a znázorňovaly sedícího faraona. V březnu r. 1816 navštívil Abú Simbel piemontský konzul Drovetti, doprovázený svými zástupci Cailliaudem a Rifaudem, aniž by se jim však podařilo najmout dostatek dělníků pro odklizení písku. O uskutečnění tohoto projektu se rovněž zajímal Bankes. Jenom Giovannimu Batistovi Belzonimu, jehož doprovázeli angličtí námořní důstojníci Irby a Mangely, a Finati z Ferrary, se po měsíci namáhavé práce podařilo odstranit ohromnou masu písku, která blokovala vchod do chrámu a vstoupit do samotného chrámu dne 1. srpna 1817. Byl-li Belzoni snad zklamán, že nenalezl polady, které očekával (chrám byl prakticky prázdný), byl na druhé straně vzrušen krásou polychromovaných basreliéfů a impozantní velikostí pilířů hypostylové síně. Zcela nahoře je na Velkém chrámu vlys s dvaadvaceti paviány. Se zdviženými pažemi vzývají vycházející slunce, které pravidelně dvakrát ročně - 20. února a 20. října - zasvítí až do nejsvětější svatyně, která je vytesána ve skále v hloubce 64 m, aby "se spojilo s kultovními sochami velkých bohů" a v jejich středu s králem samým. Na 30 m vysokém a 35 m širokém průčelí Velkého chrámu jsou vytesány slavné sochy sedícího faraona, dosahující výšky zhruba 20 metrů. U nohou kolosů zobrazuje soubor menších soch nejbližší panovníkovy příbuzné. Vnitřní prostory chrámu začínají sloupovou síní, v jejíž prostřední ose se po stranách nalézá osm královských soch vysokých deset metrů. Barevné reliéfy opět oslavují bojovou odvahu velkého válečníka Ramesseho. Vedle obvyklé scény porážky nepřátel, kteří jsou v souladu s orientací světovýh stran zobrazeni vpravo jako Asiaté a vlevo jako Núbici, je vidět i krále, jak útočí na syrskou pevnost, jak probodává kopím Libyjce, jak přivádí v triumfálním průvodu núbijské zajatce; jsou tu vyobrazeny i různé okamžiky mnohokrát oslavované bitvy proti Chetitům u Kadeše. V této bitvě se na území Sýrie při řece Orontu navzájem střetly dvě velké armády v celkovém počtu téměř 60 000 mužů, aby vybojovaly jednu z nejmohutnějších bitev v dějinách starověku. Postranní komory chrámu sloužily jako sklady, v nichž byly uloženy kultovní předměty a chrámové poklady. Malou síní se čtyřmi sloupy, kde jsou znázorněny obětní výjevy před božím člunem, se vchází do příčné síně a do nejsvětější svatyně s velkými skulpturami Ptaha z Memfidy (vlevo), Amon-Rea z Théb s vysokou korunou z peří a slunečního sokola Re-Harachteje z Héliopole. Třetí postavou zleva byl sám Ramesse II. Malý chrám zasvětil Ramesse své nejmilejší choti Nefertari a bohyni Hathóře, s níž je královna všude ztotožňována - například v obrovských postavách průčelí, které vyobrazují krásnou Nefertari, orámovanou stojícími postavami jejího manžela, s rohatou korunou bohyně. Vnitřní prostor je rozdělěn šesti sloupy zdobenými hlavami bohyně Hathóry. Uprostřed jemných reliéfů, jejichž barvy se velmi dobře zachovaly, jsou vidět obětní výjevy, královská korunovace a triumf nad nepřáteli. Obzvláště půvabná scéna je korunovace královny Nefertari v příčném sále. Kultovní obraz v nejsvětější svatyni je sice poněkud zvětralý, ale přesto můžeme dobře rozpoznat výjev, který je na něm vyobrazen. Je to vysoký reliéf bohyně Hathóry-Nefertari v podobě krávy, pod jejíž ochranou stojí soška Ramesse II. Mezi léty 1964 až 1968 byly oba chrámy pod patronací UNESCO rozebrány a přeneseny o 210 m dále od řeky a o 65 m výše. Bylo posouzeno několik projektů a ten, který byl nakonec vybrán, navrhoval rozřezat a rozebrat chrámové průčelí a stěny chrámových místností na obrovské kvádry, ty přemístit a chrámy znovu sestavit uvnitř betonových kupolovitých staveb v simulovaném prostředí. Kolem původního umístění musela být postavena ochranná hráz, neboť během rozebírání chrámů již vody Násirova jezera začaly stoupat. Celé obrovské "Lego" bylo úspěšně dokončeno a přemístěné chrámy byly slavnostně otevřeny 22. září 1968




 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama